Aqua-ride do Zlína a na Slovensko

Pátek, 14.9.

Ačkoliv je září, prší už víc jak týden, teploty se jen mírně šplhají přes 10 stupňů, a tak se z plánované akce na poslední chvíli odhlašují skoro všichni. Stále však doufám v zázrak a opravdu - v pátek se navzdory předpovědím probouzím do oblačného a suchého rána. Občas i prosvítá slunce.

Původní náplní akce měla být návštěva soukromého srazu ve Zlíně, následně projížďka po Slovenských horách, případně turistika v Tatrách. Na poslední chvíli se plány hroutí jak kvůli počasí, tak kvůli nedostatku volného času. Nakonec jsme tedy domluveni, že se přesuneme do Zlína s Kokodýlem a spol., popaříme a ráno se uvidí.

Cestou vyzvedávám Zuzku z Novin pod Ralskem, se kterou jsme se domluvili na společné cestě díky inzerátu v ČMN. U Mladé Boleslavi se ještě marně snažím přemluvit Romana a tak jedeme až do Kutné Hory, kde má být sraz s Kokodýlovou bandou, startující z Prahy. Ti na nás trochu zapoměli, ale hned za městem se setkáváme, navíc s několika dalšími Jawaři (mj. Kokouš, Davy). Kokodýl vyměknul a vezl se v autě, což jsme mu již od Havlbrodu všichni záviděli - spustil se déšť, který nás až na nepatrné přestávky neopustil po 4 dny. Ve skupině ještě chyběl Kájík, kterého jsem předešlou noc na maniachatu přemluvil k jízdě.

Jelo se tedy už ve skupině dál směr Prostějov. Překvapení čekalo na pumpě v Novém Městě na Moravě, kde na nás mával Kokodýl, jehož jsme už nějakou chvíli postrádali. Ukázalo se, že se tam obrovskou náhodou potkal s Kájíkem, který díky drobné závadě a asi hodinovému kufrování po pražských výpadovkách nestihl ani sraz v Praze, ani v K.Hoře a tak jel stále maximálkou sólo stíhací jízdu, až nás někudy všechny předjel a náhodou našel - paráda!

V brutálním dešti jsme dojeli až do Prostějova, kde se k nám na pumpě přidal Martin + další dvě Jawy. Celkem nás už jelo 9 (slovy devět!) Jawiček v doprovodu Kokodýlovy Sierry, což skýtalo úchvatné pohledy do zrcátka i před sebe. Když jsme chvíli jeli na konci kolony, vypadalo to jako nekonečná šňůra červeně svítících raket s plochou dráhou letu, letících navzory počasí a tmě nad kopci a mezi stromy ku Zlínu.

Místo srazu měla být dle mailových propozic "Pšéňova chata" v Halenkovicích. Po příjezdu (hned v 01,00 ráno) se z ní vyklubal krásný, velký rodinný dům. V něm už se pařilo o 106, setkáváme se mj. s chopperistkou Klárou, Kubrtem a Mírou, který už má dávno nakoupeno:) Večer se protáhl až do brzkých ranních hodin, myslím, že není třeba bližšího komentáře (on už si to stejně nikdo moc nevybavuje :o)

Za dnešek jsem to měl 14 hodin v sedle, 572 km, z toho asi polovinu v dešti.

Sobota, 15.9.

Ráno je chvíli modré nebe, pár hodin trvá, než se všichni posbíráme, prohlížíme videozáznam z předešlé noci, což staví veškerou Hollywoodskou produkci do šerého stinného kouta. Plánujeme co dál. Naše "slovenské jádro" se rozhoduje využít počasí a na dva dny jet k našim východním sousedům, zbytek se vydává opačným směrem podívat se na Radegasta. Klára s Jardou a Kubrtem jedou někam ke Vsetínu. Všechny věci máme ještě dost zavlhlé (ždímu asi 1 dcl vody v každé vložce v botech). Když už je všechno připraveno, sbaleno, zjišťuju, že nemám klíček od mé skvělé spínačky. Prohledal jsem všechny kapsy, vyházel všechno z tankvaku, pak jsem ještě prohledával dům, verandu, pořád nic. Teď jsem poprvé litoval, že jsem si nenechal původní Bošák, který se dá sepnout jakoukoliv větví či šroubovákem. Užuž jsem se chystal otevřít spínačku a propojit drátky natvrdo, když po asi půlhodině jsem klíček našel zapadlý mezi listy mapy:-))

Ve Zlíně potkáváme Kláru a spol, zjišťujeme, že máme kus stejnou cestu, tak se v 7 strojích vydáváme dál na východ. Ve Vizovicích navštěvujeme továrnu pana Jelínka, bohužel je zavřeno. (snad se tu někdy objeví fotka). Před Valašskou Polankou se dělíme. U Lidečka stavíme u motorestu, zamykáme mašiny, bereme věci, abychom zjistili, že je restaurace zavřená:-) Kousek dál už sedíme v hospůdce-pizzerii, kde čekáme hodinu! na 2 pizzy, další přichází po dalších 20 minutách. V televizních mimořádných zprávách sledujeme oznámení, že prezident Bush dostal od vlády svolení k útoku na Afghánistán, což nám optimismu nepřidává. Je už pozdní odpoledne, když přijíždíme na hraniční přechod Střelná. Začíná pršet.

Všichni už jsme za čárou, jen Martin jako poslední zůstává viset. Bohužel se srazil s blbcem, což jak všichni víte, je nejhorší srážka. Český policajt ho sejmul za SPZ otočenou o 90°. Nezajímalo ho, že ostatní policajti s tím nic nenadělají, protože v zákoně je jasně napsáno "...viditelně a čitelně umístěná na vozidle". Výklad už je různý. Když mu to došlo, rozhodl se Martina poslat zpět proto, že do SPZ udělal 3 díry pro šrouby navíc. Poškodil tak majetek ČR, za což vyinkasoval 200 Kč flastr a ještě musel značku narovnat, aby byl puštěn přes hranici. Nakonec tedy s dalším vydatným zpožděním vyjíždíme na Púchov, podél Váhu pak směr Žilina.

Jsme už dost promočení a tak hledáme kemp s chatkou. Nikde nic není, proto v Považské Bystrici otáčím doprava na Rajec. Vezeme se hezkou krajinkou, ale na kochání moc nálady není. Za městem stavíme a rozhodujeme se zjistit cenu v penzionu, na nějž byla ve obci reklama. Příjemná paní hospodská nás vítá, má pro nás čtyřlůžák s přistýlkou, 185,- SK/os./noc bez snídaně. Bereme to hned, chatky by asi nebyly výrazně levnější, tady je ještě navíc hospoda:-)

Měníme dohromady 2000,- 1:1 (paní se chystá na dovolenou do Čech, takže jsme udělali dobrý skutek:-), dáváme mašiny do zastřešeného kuchyňského dvora (asi 4x4m), Míra do toho jde po hlavě, ale poroučí se i s Jawkou k zemi, takže následují opatrné manévry připomínající rovnání stíhaček v podpalubí letadlové lodi. Vše je zajišťeno, můžeme se jít ubytovat. Zachytáváme všelijaké pohledy lidí v hospodě, asi si o nás (4 kluci, 1 holka na 1 pokoji) myslí své :o)

Po zavalení radiátorů mokrými věcmi doplňujeme energii v hospůdce, kde nás mírně okrádají. Jak se totiž ráno ukáže, považují nás za pracháče (naše stroje odhadují na několikset tisic:-)))

Dneska asi 140 km, z toho 90 v dešti.

Neděle, 16.9.

Probouzíme se v pozdním dopoledni a rytmické bubnování kapek v nás utápí poslední kousek naděje. Martin má vybraný týden dovolené, a všichni jsme počítali alespoň s ještě jedním dnem na Slovensku. Snídani a balení protahujeme až do oběda, ale šedá deka na nebi se tváří neoblomně, a tak se rozhodujeme celou akci dnes uzavřít. Přes celou postel rozkládám mapu, ale Karlovy Vary jsou odsud tak daleko, že je ani v mapě nemůžu dohlédnout. Nevěřím tomu, že bych po těch dvou dnech byl schopen tam dojet. Uvidíme.

Vyjíždíme z Rajece na jih, míjíme Fačkov s betlémem, obočujeme na Čičmany, kde mi krajinka trochu připomíná rumunské pastviny, je tu opravdu krásně, jen to počasí. Bohužel jsme minuli odbočku ze Zliechova na Valaskou Belou (není to tam značené), ale i silnice do Košece u Ilavy stojí za projížďku. V Trenčíně jsme kolem 14,00 h, obdivujeme majestátný hrad na skále, tankujeme plnou bandasku a přes Starý Hrozenkov se vracíme do ČR.

U Uherského Hradiště se odpojuje Martin, který je z nás první ve vaně. U Brna konečně na chvíli přestává pršet. Kvůli času bereme dálnici, u Devíti křížů se loučíme s Mírou. U Jihlavy sjíždíme s dálnice na severozápad. Na pumpě kupuju ještě flašku jako úplatek pro vrátného na koleji v Praze, kde si tím zajišťuji přespání:o) Za Havlbrodem opět začíná pršet, stmívá se. Kájík přebírá navigaci a pálí to stále kilo, na což mi občas v kopci nestačí síly, ale aspoň to rychleji ubíhá. V Kolíně se s ním loučíme a nocí se vracíme k Ralsku. Zuzku vysazuju doma kolem 22,00, pak se rozhoduju pokračovat do Prahy.

Cesta neubíhá, padla hustá mlha, v lese je vidět tak na 30 m, všude je spousta zvěře a bídné značení. Do Prahy přijíždím kolem půlnoci, při hledání koleje bloudím, pod americkou ambasádou jsem málem přejel ostrého hocha s kvérem, který mi sebevražedně skočil pod kola. Nejprv se tvářil, že mě prošacuje, ale nakonec můžu odjet. Poradit cestu mi ale nedokázal. Nakonec je vše OK.

Dnes opět štreka - 611 km, z toho ca. 450 v dešti

Pondělí, 17.9.

Konečně trochu lepší počasí, už jsou jen přeháňky, z Prahy se vezu přes Rakovník a Jesenici. Dnes jen 135 km.

Celkem tedy šlo o téměř 1500 km za 4 dny, z čehož nejméně 1000 km byl motor vodou chlazený. Přesto to byla vyjížďka plná zážitků a všichni, kdo se jí zúčastnili rozhodně nelitují. Těch pár kapek nás přece nemůže rozhodit! :o)