BEČOV nad Teplou
(nebo též Betschaw, Bezcow, Beczaw, Pecziow, Becžiow, Becžow, Petczaw, Petzaw, Betzschaw a Petschau)
Na středním toku řeky Teplé, mezi Karlovými Vary a Mariánskými Lázněmi, se nachází městečko Bečov nad Teplou.
Dominantou města je bezpochyby hradní komplex se zámkem. Ze starého, pevného hradu zbývá mimo okrouhlou věž, čnějící na vyšší části skály, impozantní hlavní budova na příkré skále nad Teplou. Nalézá se v ní gotická kaple Navštívení Panny Marie z počátku 15. st. s cennými nástěnnými malbami.
Historický vývoj
Přestože listina připomínající clo v Bečově z roku 1214 je pokládána za falzifikát z 15. st., lze předpokládat, že již v 1. polovině 13. století zde existovala osada, které vévodil hrádek s knížecí zemskou celnicí (Tedy již v době před německou kolonizací). Trhová osada se stala křižovatkou obchodních cest od Plzně na sever a tzv. Zemské stezky Chebské. Písemné prameny se o bečovském hradu, zbudovaném na skalnatém ostrohu nad říčkou Teplou, zmiňují poprvé v roce 1314. Vystavěl jej mocný rod pánů Boršů z Rýzmburka (Oseka), který pocházel ze starého šlechtického rodu Hrabišiců. Osečtí se velmi obohatili těžbou cínu v oblasti Bečova a celého Slavkovského lesa. Bečov se stal střediskem jejich panství a byl lénem České koruny.
První zmínka o městečku pochází z 22. prosince 1387. Rýzmburkové mu roku 1399 udělili významná městská práva, např. hrdelní a dědické právo, svobodu obchodu a řemesel. Jednou z nejstarších městských čtvrtí bylo zdejší židovské ghetto.
Rýzmburkové drželi hrad až do roku 1407, kdy jej koupil Oldřich z Házmburku. Ten jej již roku 1411 postoupil Jindřichu I.(staršímu) z Plavna, purkrabímu míšeňskému. Od roku 1412 Bečov spravuje jeho syn Jindřich II. z Plavna. Spor s Václavem IV. a později především nákladné boje proti husitům vedly k tomu, že Plavenští byli nuceni Bečov zastavit kadaňskému hejtmanovi Erkingerovi ze Seinsheimu. Jelikož mu dluh nebyl zaplacen, vládne zde v letech 1427-1431. V lednu roku 1430 podnikají husité pod vedením Jakoubka z Vřesovic úspěšnou spanilou jízdu. Za této výpravy byl 25. ledna 1430 dobyt i hrad Bečov.
Roku 1431 (1437?) prodává Erkinger Bečov Matyáši Šlikovi z Haliče a zároveň mu zasnoubil svou dceru Kunhutu. Po něm opět nastupují Plavenští. Éru jejich vlády přerušují r. 1447 zástavní páni Aleš Holický ze Šternberka; v letech 1450-1451 jeho syn Petr ze Šternberka a v letech 1482-1489 Arnošt z Gleichen. Avšak r. 1453 byli již Šternberkové vyplaceni a Bečov v držení Jindřicha z Plavna. Když ten se přidal k Jednotě zelenohorské, přišli Plaveští o mnoho svých statků. Bečov opanoval asi roku 1473 Bohuslav ze Švamberka a zachránil jej tak Plavenským. Jindřich (III.) Plavenský potvrdil roku 1481 svobody městečka. Král Vladislav Jagellonský povýšil 19. listopadu 1482 Bečov na město a udělil mu městský znak, právo výročních i týdenních trhů, právo opevnění, mílové právo na sůl a řemesla a další privilegia. Bečovští se v této době řídili chebským právem a odvolávali se ve sporných záležitostech do Lokte.
V roce 1495 přechází bečovské panství do rukou mocného rodu Pluhů (Pflugů) z Rabštejna, který také značně zbohatnul z těžby slavkovského cínu. Usídlili se však nejprve v bohatém Horním Slavkově, poněvadž jim byl bečovský hrad již málo pohodlný. Za vlády Jana Pluha (od roku 1501), nejvyššího kancléře a horního hejtmana Království českého, dochází k prudkému rozkvětu jak hradu a města, tak i celého panství. Z této doby pochází i velmi kvalitně řemeslně provedené pískovcové pažení dveří a oken v celé hradní budově. Vzrůst prožívá především hornictví v horních městech Slavkov, Krásno, aj. Horníci zde dolují cín, stříbro, měď i olovo. Kašpar Pluh se v letech 1546-1547 staví do čela stavovského hnutí proti králi Ferdinandu I. Habsburskému. Dne 24. dubna 1547 byl tzv. Šmakdalský spolek poražen a majetek odbojných šlechticů zabaven. (Kašpar Pluh po návratu z vyhnanství zemřel r. 1567 a je pohřben v Bečově).
Král Ferdinand učinil Bečov statkem komorním a horní města okolo něho městy královskými. R. 1548 se na scénu opět dostávají páni z Plavna (Jindřich V.), kteří se pro špatné hospodaření panství roku 1554 vzdávají ve prospěch královské komory. Ta jej r. 1558 odevzdala do své vůle a pod správu falknovským Šlikům - Jindřichovi Šlikovi z Holiče. Král Maximilián vysadil Bečov a zastavil panství r. 1573 obci Bečovské na 20 let, ale protože ta svým povinnostem nemohla dostát, byl Bečov zastaven r. 1577 Sebastianovi Šlikovi z Holiče. Jeho syn Jindřich se příliš zadlužil, a proto odevzdal město obci Slavkov.
Od roku 1597 je Bečov tedy nadobro (nejprve zástavně, pak i dědičně) v držení svobodného královského horního města Slavkov. Nikoliv však nadlouho. Pro účast ve stavovském povstání (1618-1620) ztrácejí slavkovští měšťané Bečov ve prospěch císaře. V lednu roku 1621 obsadil hrabě z Mansfelda bečovský hrad a držel jej ve své moci až do dubna. Panství strádá třicetiletou válkou a město samotné je 2. února 1621 zničeno velkým požárem. Hrad je pobořen Švédy (1648 generálem Königsmarkem) a pustne.
Novým pánem se stává Gerhard z Questenberku. Jemu byl Bečov nejprve v r. 1624 zastaven a v roce 1630 i dědičně prodán. Do města přichází první katolický kněz a přináší s sebou přísnou rekatolizaci dosud luteránského Bečova.
Questenberkové a jejich příbuzní Kounicové drží panství až do 1. poloviny 19. století. Selské bouře v roce 1680 jsou vojsky generála Haranta tvrdě potlačeny a šest poddaných odsouzeno na smrt. Gerhardův syn Jan Antonín potvrdil svobody obce Bečovské a vymohl také na ně císařské potvrzení (1672). Jeho vnuk téhož jména založil v roce 1750 v těsné blízkosti hradu nový barokní zámek (Ottův slovník naučný uvádí “ve vkusném slohu renaissančním založen, avšak nedostavěn”), jehož dokončení r. 1752 se nedočkal.
Poněvadž jím rod tento po meči vyhasl, zdědil Bečov nejbližší přítel Dominik Ondřej hrabě z Kounic, za něhož bylo panství značně zvětšeno a kdy bylo založeno několik nových osad. Od roku 1752 je Bečov též dědičným šlechtickým panstvím, protože v tomto roce se císařovna Marie Terezie vzdala korunních lenních práv. Budova zámku je od města oddělena hlubokým příkopem, přerušujícím jediný přístup. Spojení však nyní zajišťuje kamenný most. V roce 1760 postihl městečko druhý ničivý požár.
Od Aloise z Kounic koupil roku 1831 (1813?) bečovské panství belgický vévoda Bedřich Beaufort-Spontinia to se stává jejich dědičnou državou. Renovace hradu se ve 2. polovině 19. století projekčně účastní i architekti Josef Zítek a Josef Mocker. Přesto již v této době byly vnitřní místnosti hradu využívány jako sýpky. Koncem minulého století byl zámek bohatě zařízen. Nacházela se tu spousta obrazů, starých, drahocenných gobelínů, starožitností a zbraní. V zámku se též nalézá pěkná domácí kaple. Belgický rod vlastní Bečov až do roku 1945, kdy vévoda Jindřich odchází do Rakouska. Poté byl zámek i hrad znárodněn a v budově zámku byla zřízena škola.
Nedávná minulost a současnost
V pozdním feudalismu žilo v Bečově téměř 2400 obyvatel ve 322 domech. Město bylo sídlem panství a patřilo k němu 30 vsí. Obyvatelé se živili hlavně zemědělstvím, lesnictvím, obchodem a různými řemesly (tkalcovství, výroba šindelů, od 16. st. cínařství, slévačství). Bečovští se proslavili jako vynikající hudebníci, působící v okolních lázeňských orchestrech, kteří zde v roce 1887 otevřeli hudební školu. Pochází odtud slavná hudební rodina Labických. Od roku 1898 městem probíhá železniční trať, ale přesto i poté zůstává Bečov stranou průmyslového rozvoje a neroste.
Po 1. světové válce se ve městě zvolna rozrůstá český živel. Ve 30. letech je zde 2384 obyvatel (z toho 168 Čechů) a 433 domů (dnes má asi 1300 obyvatel). Město bylo sídlem okresního soudu. Předmnichovské nálady vedly roku 1937 k požáru a vyplenění židovské čtvrti.
Po osvobození Československa v roce 1945 nastal odsun německého obyvatelstva a příliv nových českých osídlenců, kteří dodnes pokračují především v zemědělské výrobě, lesnictví a lehké průmyslové výrobě. Známé jsou též umělé pstruží líhně rybářství Mariánské Lázně.
V listopadu 1985 došlo k události skutečně světového významu. Paradoxně díky StB a jejím “pečlivým odposlechům” zahraničních telefonátů a neúnavnému hledání nejen v okolí hradu byl pod podlahou hradní kaple sv. Petra byl nalezen relikviář sv. Maura - křesťanského kněze, který zemřel zřejmě na konci 3. století n. l. Jde o monumentální dílo románského zlatnictví a uměleckého řemeslnictví, pocházející z přelomu 12. a 13. století. Zpracování schránky velice předbíhá svou dobu, jelikož relikviář se dá považovat za barokní a to v době končícího románského a začínajícího gotického slohu. Relikviář je považován za nejvzácnější českou památku hned po korunovačních klenotech. Po století skrývání a půlstoletí stráveném v hlíně byl však značně poškozen a proto je již šestým rokem v restaurátorské dílně. Vnitřní dřevěné jádro musí být na zlomky milimetrů okopírováno a na něj bude nasazen značně zdobený kovový plášť. Po dokončení restaurátorských prací bude relikviář spolu s výstavou o své historii a opravě vystaven v prostorách zámku. Jeho hodnota je nevyčíslitelná.
V obci se také nachází farní chrám sv. Jiří, založený v 15. stol., po ohni r. 1760 zcela nově vystavěný (údajně na místě původního nejstaršího hradu; radnice naproti hradnímu komplexu, špitál s kaplí, škola, pošta a pivovar. Z hospodářských budov pod zámkem se dochoval jen tzv. Panský dům pod zámeckým mostem (asi 1500). Jedná se o jednopatrový dům se zachovalým vstupním půlkruhovým sedátkovým portálem saského typu. V 18. st. byl zcela přestavěn. Na místě ostatních hospodářských budov a nevelké staré zahrady, patřící k hradu, byl kolem r. 1880 zřízen italský novorenesanční terasovitý park.
Hrad je postaven na skalnatém hřebeni s podélnou dispozicí směřující zhruba od JV k SZ, kolem nádvoří se dvěma hranolovými věžovitými budovami na nejvyšším místě. Východní věž, zachovaná v původním stavu ze 14. st., obsahuje v přízemí dodatečně zřízenou hradní kapli Navštívení Panny Marie. Západní věž byla přestavěna v pozdně gotickou obytnou věž. Obytná věž je čtyřpatrová, se zachovalými vezděnými sedátky v oknech 4. patra a sedlovým profilovým portálem. V téže době byl přestavěn trakt (dokončený 1524), který spojuje obě věžovité budovy a palác na JZ, navazující na mohutnou válcovou věž, která chránila jedinou cestu na hrad, jdoucí z jižní strany. V traktu se dochovaly malé zbytky nástěnných maleb z doby kolem r. 1500 a nepatrné zbytky maleb renesančních, jsou zde též bohaté kamenické detaily pozdně gotických portálů a oken.
Hradní kaple (svěcená r. 1400) je obdélná, zaklenutá dvěma poli křížové žebrové klenby na kuželových konzolách, se svorníky s reliéfním znakem pánů z Rýznburka a heraldickým čtyřlistem. Na všech stěnách a na klenbě je možno spatřit nástěnné malby jako výjevy ze života Panny Marie, christologický cyklus, scény z Apokalypsy a ze života světců. Malby jsou silně poškozené, smyté až na kontury pocházející z pol. 14. st. Krypta v kapli se již nedochovala.
Tzv. Dolní nebo Nový zámek stojí na místě původních goticko-renesančních budov předhradí postavených za Pflugů z Rabštejna v době kolem r. 1540. Rozlehlá patrová budova zámku je vystavěna ve střízlivém barokním slohu s vystupující osmibokou věží s pozdější kaplí. Je přístupná současným kamenným mostem na osmi hranolových pilířích, vedoucím z města (původně zde byl most dřevěný, připomínaný r. 1656). Za mostem v ústí budovy lze vidět raně renesanční portál z l. 1530 – 1540 s půlkruhovým vjezdem, rámovaný bočními sloupky s ornamenty zdobenými hlavicemi nesoucími trojboký tympanon. V přízemí a ve sklepích jsou zachovány zbytky původní stavby. Ve 2. pol. 19. st. byly prováděny rozsáhlé rekonstrukční práce, které měly spojit hrad a nový zámek v jeden celek ve stylu romantického historismu. Plány však nebyly přijaty a tak si hrad a zámek dodnes uchovaly svou podobu, jež fascinuje každého návštěvníka Bečova. Rekonstrukce se účastnil i J. Zítek. Architektem J. Mockerem bylo přestavěno nevyšší patro nárožní věže v zámeckou kapli, kde se dnes konají svatby. Zámek byl zpřístupněn v červenci 1996.
Dnes patří hrad a městečko Bečov nad Teplou mezi nejmalebnější místa v oblasti Karlovarska.
Použitá literatura:
Města a městečka v Čechách a na Moravě
Hrady a zámky v Čechách a na Moravě
Ottův slovník naučný